|
Pavel Krátký, 44letý, stavbyvedoucí v Břevnově. Vzdělání – trojtřídní měšťanská škola. O svém umění píše – “ Počal jsem medijně kresliti asi před 4 lety, ale pracoval jsem ve volných chvílích s velikými přestávkami. K práci sedám, cítím-li se „naladěn“, soustředím se prostou prosbou a očištěním od všeho všedního. Pracuji při plném vědomí, mohu mysleti na cokoliv, ale nerad mluvím. Ke koupi potřeb a velikosti rámu dostanu vnuknutí, jinak si s ničím nelámu hlavu. Maluji přímo štětcem, bez rozměřování a bez obrysů, ač jsem neviděl nikdy malovati a neměl potuchy o tom, jak se s olejovými barvami zachází. Mé myšlenky vlastní a vůle při práci nepřicházejí vůbec v úvahu – můj mistr a učitel jest Avare, Asyřan / žil asi před 3000 lety /. U mnohého obrazu nevím, co znamená, některý jsem dostal vysvětlený v kroužku, některý částečně při práci, což jest nejkrásnější.“
Katalog výstavy medijních kreseb v Brně 1927, strana 4.
Bylo vystaveno 17 kreseb.
Medium 50 roků stár, betonář, kreslí 10 roků, měl 3 měšť. tř.. Maluje přímo štětcem, bez rozměřování, bez obrysů, ač neviděl nikdy malovati a nevěděl, jak zacházet s olejovými barvami. Jeho vlastní myšlenky a vůle při tvorbě obrazů nepadají v úvahu – jinak pracuje při vědomí, ale v klidu. Ve své skromnosti tvorby své spíše podceňuje a říká – “ Obrazy a kresby jsou nedokonalé, jelikož nástroj – člověk, je nedokonalý a těžce se ovládá „! Také si zakázal uváděti jej plným jménem.
Průvodce výstavou medijních maleb, kreseb a jiných výtvorů. Praha 1933, strana 7.
Bylo vystaveno 27 olejomaleb, 10 tužkových, 10 pastelových a 10 křídových kreseb.
Došli jsme si na besedu k bratru Krátkému do Břevnova, podívati se na jeho mediální kresby. Těžko o této návštěvě vyprávěti. Po zdích visí všude olejové obrazy, veliká plátna krásně zarámována a podivující pilností tohoto malíře. Kreslí květenu na cizích planetách, nakreslil vývoj stavby budov na Marsu a tamní techniky a celou řadu portrétů, hlavně duchů, kteří chodí do jejich kroužků. Bratr Krátký nám dovolí, abychom jeho práce ofotografovali a přinesli v ilustrované části Předvoje.
Mediální kresby, časopis Předvoj, číslo 1, strana 22, 1928.
† Pavel Krátký – mediální malíř
Pietní vzpomínka
V pražském denním tisku dne 24. října 1937 četli jsme zprávu pod nadpisem „Úmrtí malíře duchověrce“. V Břevnově zemřel 22. t. m. pan Pavel Krátký, malíř samouk, jehož pozoruhodné obrazy byly svého času vystaveny v paláci Clam-Gallasově a byly reprodukovány v různých českých i cizích listech. Také vídeňský „Der Tag“ zabýval se před nějakým časem zajímavou osobností a činností Pavla Krátkého, který sám neměl a nikdy nenabyl sebevědomí umělce, přičítaje výsledky své práce vlivu vyšších neznámých sil. Nejbližší přátelé tušili, že chvíle rozloučení se blíží, neboť bratr před odchodem velmi churavěl, ale když přišla smutná hodina, dolehla těžce na duše neúprosnou skutečností. Nikdo z těch, kdož blíže, osobně znali bratra, nezadržel slz.
Bratří a sestry spojují své upřímné vzpomínky vděčností za bratrem, o němž věří, že je neopustil, že jim bude opět pomáhati v jejich strádáních, k vytrvalosti povznášeti a ulevovati v bolestech duše i těla, jako to činil ve své tělesnosti. Vědí, že toho všeho se jim opět dostane, semknou-li se v upřímné snaze a oddanosti, neboť jediné tak se otevře cesta spojení od duše k duši.
Jsa v posledním svém povolání betonářem stavbyvedoucím, kdysi též čalouníkem, zabýval se spiritismem asi 15 – 20 let. Bohaté dary vydala v tomto poměrně krátkém čase jeho duše, jako za odměnu jeho upřímné vážnosti a víry. Otvíraly se mu vnitřní smysly jeden za druhým. Tak dospěl k vzácnému přesvědčení o jistotě světa duchovního kolem nás. Za toto pře-svědčení se nikde nestyděl, pověděl je, jak bylo potřebí, a k svým odpůrcům zachovával postoj laskavě mužný, uvědomělý. Říkával, že kritika má být o všem volná každému.
Zůstalo po něm dílo, můžeme říci, jedinečné. Jeho medijní olejomalby neobvykle velikých rozměrů představují děje ze životů jiných planet, jako jsou: hvězdárna na Marsu, světlomety na Marsu, úsek krajiny z nedávno objevené planety „Pluto“, vidiny mysterií tzv. himalajských, děje na Zemi z časů starodávných vyspělých kultur tehdejších, prapůvod vzniku buněčného života na Zemi působením tepla, světla a vlhka z prvotního chaotického stavu, obraz pouště, Sláva, Pád, Vzkříšení Atlantidy, několik výjevů ze života Ježíše Krista, vítězný boj Světla se světem Tmy na Golgatě, utrpení Marie – matky, Večeře Páně, Zjevení Krista Tomáši, Golgota. Daleko tu ještě není vše vyjmenováno z velikých jeho prací v počtu asi šedesáti. K tomu přistupuje řada portrétů pastelových, olejových a skizz tužkových.
Z toho je vidno, že zanechal tu dílo pro hnutí spiritistické nesmírné ceny. Doufáme, až čas se naplní, že bude památce československého spiritismu zachováno. Některé portréty jsme viděli též na výstavě v Bratislavě u příležitosti sjezdu. Reprodukce obrázkové některých větších pláten vyšly barvotiskem v „Encyklopedii československé mládeže“. Zdůrazňoval vždy své postavení žáka k učiteli, k svému duchovnímu ochránci. Vyvracel a odmítal chválu a lichotky někdy snad dobře míněné, jako by sám tvořil tato díla, kterým se obdivují znalci umění malířského. Odkazoval neznalé zákonů duchovních na poznatky ve spiritismu. Slovy prostými a názornými příklady objasňoval zákony karmy, inkarnace, reinkarnace, zákony duchovních bytostí a jejich medií na Zemi.
Z rozhovorů bratra utkvívá mi v mysli jeho úsloví, téměř heslo : „Nikdy nesuďte !“
Posledních pět let spolupracoval úzce se sestrou Marií Staňkovou, jež je neméně vzácným mediem malířským.
Těm, kdož nejsou dosud přesvědčeni o zasahování duchovního světa do našeho života, je naprosto nevysvětlitelným postup takových prací, jež medium začíná při plném svém vědomí, sledujíc svými smysly vývoj práce, jejíž výsledek mu není naprosto znám, nemajíc možnosti, ani čárku změniti, neboť by tím celou věc pokazilo. Slyší pokyny, jak si má počínati, a nezachytí-li tyto pokyny svým vědomím, je jeho ruka prostě vedena bez jeho vlastního vlivu. Mnohdy, jakmile se uchýlí k vlastním pochybám, pociťuje vnitřní prázdnotu a neschopnost pokračovati na díle.
Hodnotíce život i práci drahého nám bratra, věříme, že ona vyšší skutečnost, přinesší nyní úlevu jeho utrpení, nezanechá díla nedokončeného.
Při posledním rozloučení s tělesnou schránou bratra dojemně působil prostý proslov br. Posekaného, obsažný pro ty, kteří br. Pavla Krátkého znali. Obsah proslovu i způsob souhlasil s jeho životní skromností a upřímnou opravdovostí. Pěvecký spolek „Hálek“, jehož byl odcházející bratr jedním ze zakládajících členů, pietně doprovodil svého milého, váženého člena na poslední cestě. – teř. –
Publikováno: Československá revue psychická, ročník 19, 1938, číslo 2, strana 21
|