Kresby medijní Karel Sezemský – Karel Lissa – Jamptonnptonn Jednou z největších vymožeností na poli spiritismu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou poslední dobou tak houfně se vyskytující »kreslící media« se svými plody. Všechny podrobnosti, co týče se vzoru barev, umělecké rutiny atd. atd. nelze nám vůbec pérem vypsati a jest nevyhnu-telně zapotřebí, abychom viděli a zase viděli ty práce hotové, a nejen to, abychom viděli též medium při práci samé, jak ovládáno silou cizí – silou rozumovou, plně si vědomou svého úkolu, která mimo dosah vědomostí a schopností vykonává díla tato, krásná, vznešená. Medium samo jest pouhým nástrojem a jest proň nevyhnutelno, by trpně nechalo svou ruku i svou myšlénku vésti, by dílo stalo se tím, čím býti má dle přání síly ovládající, neb jakmile zasáhne svou vůlí neb působností v činnost ovládajícího ducha, tu ihned bývá zrušen původní dosah práce a tato nevypadala by tak – jak kreslícím duchem stanovena. Položil jsem kreslícímu mediu (Karel Lissa – řídící duch Jamptonnptonn) všechny možné dotazy v tomto směru a doufám, že zavděčím se čtenářstvu nejlépe, když odpověď jeho – která bez nepatrných změn byla by as odpovědí všech podobných medií – doslovně uveřejním. Tato zní: Milený příteli! Odpusť, že jsem tě tak dlouho nechal čekati na odpověď. Nešlo tu nikterak o mne, ale o tu tvoji otázku, odkud jsou kreslená zvířata a jakého původu, a tu nechtěl jsem využitkovávati své vlastní způsobilosti a čekal jsem, až nejbližší seance nastane, že pak se zeptám buď o radu stran sebe, anebo o přímou odpověď na dotaz můj. Že jsem byl v napnutí až po onen čas, můžeš sobě pomysliti. Sám jsem se nechtěl z počátku ptáti, nemaje k tomu jaksi přiměřené důvěry sám v sebe, poněvadž vždy, co se týče určitosti a přesnosti, raději jinému věřím, než sám sobě, mysle jenom na opravdovost podání odpovědi v tak vážném směru, jak byla tato požadována a tu při sezení dne 2. srpna bylo mi sděleno od bytosti velice vznešené mezi jiným na upřímný dotaz můj : »Bych jenom v plné víře a důvěře obrátil se s prosbou k Bohu a že On upřímnou snahu v té nezvratné důvěře v Něho splní sdělením toho, od kohož ony výkresy pochází«, s tou jemnou výčitkou, » Že mam vždy míti důvěru v to, co On činí, neb co my činíme s důvěrou v Něho – Ním činěno jest.« A tu s celou důvěrou v posilu vyšší, s tím pravým přesvědčením ve věci očekávané, obdržel jsem na dotaz můj sdělení následujíciho obsahu, s tím přáním, bych jej tak věrně a doslovně opsal, jak bylo sděleno 3. srpna ve středu 1904. V pokoji a bez bázně začni to, co bylo předurčením tvým, bys práci svou, mým působením konanou, vysvětlil tímto důkazem těm, jež ve víře přišli, by poznali a se i dle svého vědomí obdivovali ! Jsou věci, jež přicházejí na povrch, jichž mysl lidská neumí pochopiti, jsouc ohraničena dojmy hmotnými a jsouc daleko nepřístupna pojmům, jež v tomto souhrnu myšlénkovém nemůže pochopiti, ale dej jiný tvar tvorům a utvoř jejich ústrojí tak, jak by to mělo býti, by všickni poznali co jednotlivec – a budeš státi se svou ideou osamocen, chtíti dokazovati něco, cos poznal sám – neb všichni budou toho náhledu, kteréhos ty byl dnešního dne. Ale ty osarnotníš sám a místo povznesení sebe samého – nalezneš se v lůně stejnorodém s druhy druhými, jichž zásluhou nebylo, by dospěli tam, kde tys je míti chtěl a sám zůstals, na okraji, pohlížeje na ně. Ani i v tomto pokroku bez vlastního procítění nejsou dále, než byli dříve, neb i na tento již uvykli – tak že není možno mysliti, by jim podáno bylo více, než to, co sami procítí – a s tímto jest to samé. Chtěl bys, by všichni poznali z té stránky, co tobě podáváno jest, ale až bys přišeli k tomu, že by se stalo po vůli tvé, musil bys uznati, jak dětinné to přání : nechati chápati vše dochvilností ! Proto musí býti ona rozliška, která dělá dílo tím zajímavějším. Čím více náhledů a popudů k tomu, tím cennějšími stávají se názory těch, kteří přijdou sami k tornu – co od jiného by marně co důkaz neb vysvětlení očekávati hleděli. Těm, jimž dáno nabýti jiných názorů na tuto vědu a na svatá takřka učení její – těm není nutno vybírati slov k jednotlivým výkresům a označování jich jmény a původem, ti poznali více, než utkvívati na formě frásí jmen řečí až příliš chudou pro vyslovení mnohého. A vyslovil-li by kdo přec – stalo by se ukojenou zvědavostí zase nudným, jako vše, co na této oběžnici po ukojení se stává ! A těm, co chtí mermomocí nabýti důkazů, šplhajíce jenom slovesně ve všemohoucnosti Boží – těm sděl a piš jim jménem mým, že jsou to tvorové Venuše, obojživelní i přenosní. Jestiť ona planeta více méně podrobena vlivům prvorodým, jež na ní účinkují stejnou rotací začátků v tvoření a proto jsou tito tvory jejími z rozmanitých vod, jež tuto pláň obepínají. Co se týče květů, mnoho jest jich podmořských, vytvářených v podobě lastur, škeblí a mušlí, neb planeta tato bude jednou po úplném výtvaru svém co posloupný přechod života oběžnice vaší a bude též přenosnou, co se týče obměny životů těch, jež přijdou za miliony let po nás, by opět živořili – jako nyní vy! Květy, jež jsou podobné květeně vaší, jsou tak zvané »květy míru« asi ve vašem podobenství a proto jsem jich užil nejvhodněji, by označovaly vám vaši soutěž v zápolení po volnosti a rovnosti ! Přijdou jiné a jiné věci ku zrakům mnohých, že nebudou míti pojmů o tom, co to neb ono znamenati bude a mnohý hrot úsměšků dotkne se duše tvé – ty však jdi s čelem hladkým bez starostí vstříc určení, ať v psaní, ať v kreslení – neb Pán v důvěře k Němu sešle mnohé, by bylo poznáním těm, jež to opravdu poznáním přijmou – a ty, co učiní opak, nevzkřísí ani blesk hromu, ani zázrak ten největší z jejich »člověčenství« – neb zapomenou na to největší zrno pravdy a na to nejčistší, tak jako na vše., co s nimi dohromady souvisí ! Nebylo mým úmyslem, uváděti se takto vpoznání výklady žadatelům vhodnými, ale vím, že není možno jinak – a že co Bůh činí, zase on sám činí a v Něm zase ten, kdo v Něho důvěřuje a o pomoc Jeho žádá ! Totoť opiš a zašli těm, jež chtí nabýti tak zvaného přesvědčení a vysvětlení přes to, čemu přes vše mnozí ani nyní věřiti nebudou – ale toť věcí jejich. Příroda ve svém tvoření si k nim o souhlas nepůjde a tvou věcí jest pokračovati pro budoucno a jíti pokrokem v před a nekritisovati ničeho, poznáš-li, že to bylo míněno a činěno v důvěře v Toho – jenž všemu vznik i konec určuje! Buď s Bohem ! Na shledanou zase brzy Jamptonnptonn.
Toto jest o otázce stran původu a existence výkresů co se týče : 1. V tomto směru pracuji teď zrovna ního sdělení písemného br. Ševčíka v zasedání činěném 2. srpna 1903 ve 3 osobách : že jest přítomno medium, které postupem času bude kreslit podoby zemřelých. Ovšem, tenkráte mne ani ve snu nenapadlo, že bych ním byl já a více na Ševčíka jsem se domníval – ale bylo mým přáním již od 16 let, nabýti důkazů sám sebou a studovati upřímně a neomylně vše osobně v sobě – jsa nedůvěřivý vůči jiným a proto nyní budu klidit zase nedůvěru jiných, ale to nevadí : přesvědčení mám a po soudcích vedlejších házím útrpnosti ! 3. Jedna kresba trvá průměrně 2 hodiny bez oddechu, jsouli to úkazy složitější – zvířata za tu dobu, jak vidno dle datum, dvě až tři. 8. Při práci mám ovládnutou ruku pravou a vezmu-li tužku do levé – tak levou. Při vědomí jsem částečně, ku věcem vedlejším – ale ku výkresům nejapný – a mnohdy si lámu sám sobě hlavu tím, co to bude a jak to dopadne a upnu-li mysl na místo, kde vidím tužku čmárat a domnívám se vytvořiti na tom místě to neb ono – jsem zahnán docela na jinou stranu – a jsem v koncích ! Hlavně ze začátku, když jsem při sezení kreslil, míval jsem smrtelné úzkosti, jak to dopadne, toho svědectvím jest knížka třetí. 4. Co se týče odprodání věcí – na to myslím, i po tvém rozumu, není odpovědi, neb sám v sobě jich cením výše, než může suma, lidskými ústy vyřknutá, ať jest jakákoliv, takového smrtelníka oblažiti, jako jest ten, jenž poznal nicotu mamonu, který živí jenom tělo a má zásobovati jej jen v případech nutných. Chtíti ale za práci medijní míti placeno, jest více než k smíchu! 6. Ať se namahají též jiní, by postřehli to, co z toho lze postřehnouti a já budu hleděti na ně jako na ty, co jsou v projevu obsaženy – přeje jim dobrého zdaru s tím potěšením, že nejsem sám – ale že mohutníme – že vzrůstáme, spějíce tam, kam nás moc Boží v předurčení vrhnula! 7. Pracuji stále na tomto a budu míti zase 30 kreseb hotových snad již během tohoto týdne a pracovati neustanu dříve, dokud mi to nebude odejmuto samo, čeho jsem si vždy tak přával ! Vždyť mě to nic nestojí, než to zasednutí a trpělivost, tu určitou dobu vydržeti při .práci, jež mi mnoho přemýšlení nedá a při níž žádnou únavu, ani hmotnou, ani duševní, nepociťují, naopak vždy cítím úlevu, oblažující dojmem, že jsem zase o jeden »kus« dále tomu, co snad ještě postupem času přijíti má. S vřelým pozdravem trvám oddán Karel Lissa, Tejnka u Prahy. Toto bylo naše první kreslící medium, jež počalo kresliti roku 1903. Za tuto dobu zhotoveno bylo jím více jak 300 různých, nad míru jemně a co nejumělečtěji provedených kreseb, nesoucích se trojím směrem a sice: Škeble, lastury, rostlinstvo, květena – elementální, fantastické, nikdy a nikde, dosud nevídané tvary – a konečně obličeje bytostí zemřelých. Kniha Ve škole duchovní – čisté učení spiritické, Karel Sezemský 1907, strany 472-476 |
|